Našľapovala zľahučka, ...akoby sa ani zeme nedotýkala. Tíško sa smiala a nežne hladila vrcholky tráv. Bola nádherná. Šťastím sa zadúšala. Pôsobila bezstarostne a mlado. Tu a tam zastala, ....akoby jej tvárou na malú chvíľočku prešla drobná chmára, ...potom sa však zhúpla v kolenách, ...tá zla myšlienka sa niekam vytratila a dievča sa rozbehlo do náručia zelenej lúky, posiatej farebnými drahokammi všakovakých kvetov. Mala biele ľahké šaty, aké mávajú lesné víly keď idú naplniť lesné studienky až po okraj a na hlávke veniec, upletený z lúčnych kvetov, ...prevládali sedmokrásky. Jej smiech sa rozliehal dookola. Zastala a načrela do vysokej trávy. V malej bielej dlani sa jej zjavila červená lienka. Dievča sa tíško zachichotalo a jemne uložila lienku do mäkkého trávnatého koberca. Jej šija, skláňajúca sa do toho vetrom rozvíreného zeleného mora bola pevná a ligotala sa v slnku ako zrkadlo, vlasy mala čierne ako eben a jej prsia boli, ako zrelé strapce datlí.
Potom sa rozbehla po lúke, ...v rukách stískala malú viazaničku z fialiek. Bola ako mladá laňka. Náhle zastala. Na všetkých námestiach sveta razom zhasli svetlá. Sta-ká-to...
...dievča spadlo. Pomaličky sa sunula k zemi, ako v dajakom spomalenom filme. Ostala chvíľu ležať. Potom sa posadila, chytila sa za nohu a plakala. Biele šaty sa jej sfarbili na červeno. Rozrezala si nohu o plechovicu hodenú v tráve. Básne sa už písať nedajú.
Komentáre
hmmm
mäkkého trávnatého koberca
sa rozbehla po lúke, ...v rukách stískala malú viazaničku z fialiek
zaujímavé spojenie
Mám já kamarádku, ta má Janáčka.
Já nemám nic, jenom Alzhajméra začínajícího. Ale vycházíme doposaváď celkem pohodově. ¨
Teda s ním i s ní.
A jak jí znám, vona by se nezapřela, protože to nikdy nedělá, je uvolněná, akorát zničí povlečení, a přibásnila by si.Je dramatická umělkyně a romantička zároveň, krásně umí spící pannu. Vona spí tak sugestivně na jevišti, že diváky musí zřízenec budit na konci představení!
A vona by asi takovýdleho něco vypřemejšlela.
Co už z Tvýho koberce, ja su tady za herce.
Ty si brouzdej ranní rosou, já tu čekám s mojí kosou.
V ruce svírá kytičku, dudlíky má na tričku,
povolejte mojí matku, ať mne vidí na památku.
Veřejně vám všechno dím, asi tady porodím.
Tak todlencto by z ní vypadlo, a pak by nás vyhodili z každý soutěže, jako, ostatně, doteďka.
Ale není moletka. Je moc hezká))))
to je tak